Postup vedení studentů v průběhu odborné praxe

Odborná praxe jako proces vedení studenta –
doporučený postup

Preambule

Jedním z důležitých cílů Rady pro rozvoj sociální práce (RAROSP) je podílet se na zkvalitňování vedení odborných praxí studentů v oboru sociální práce. Odborná praxe je nedílnou součástí přípravy pro výkon profese sociální práce a její kvalita přímo závisí na dobré partnerské spolupráci škol, zařízení poskytujících možnost výkonu praxe studentů a samotných studentů.

Předložený doporučující dokument nabízí optimální metodiku vedení odborných praxí studentů vyšších odborných a vysokých škol vzdělávajících v oboru sociální práce. Cílem tohoto dokumentu je upřesnění úkolů jednotlivých stran v procesu odborné praxe. Dokument byl vytvořen pracovní skupinou iniciovanou RAROSP na základě vzájemného dialogu vzdělavatelů v sociální práci, zástupců pracovišť praxe a studentů.

1. Přípravná fáze

Cílem přípravné fáze je sdělit si a sladit vzájemná očekávání všech tří zúčastněných stran a dohodnout podmínky spolupráce tak, aby mohla být vytvořena smlouva mezi školou, pracovištěm a studentem.
Úkoly pro jednotlivé zúčastněné strany
Společné úkoly:
Úkoly školy:
Úkoly studenta:
Úkoly pro pracoviště:

2. Smluvní zajištění

Cílem je v souladu s platnou legislativou vypracovat smlouvu, která by ošetřovala vzájemná práva a povinnosti. Součástí smlouvy je formulace konkrétních cílů praxe a způsobů jejich dosahování.
Druhy smluv
Za podstatnější je považováno uzavřít trojstranný kontrakt, který by měl být základním ukotvením vzájemného vztahu.
Smlouva by měla obsahovat:
cíle, obsah, rozsah, termín, pověřené osoby včetně kontaktních informací, pravidla řešení konfliktů, formy hodnocení a pravidla pro poskytování zpětné vazby, možnost seznámit se s písemnými výstupy studenta z průběhu praxe, pravidla pro zacházení s výstupy ze supervize a z hodnocení praxe, způsob „monitorování“ studenta na praxi ze strany školy (cíl, podmínky, výstup), etické zásady (mlčenlivost apod.), způsob vzájemné komunikace, zásady bezpečnosti práce, podmínky ukončení smlouvy.
Úkoly pro jednotlivé zúčastněné strany
Společné úkoly:
Úkoly školy:
Úkoly studenta:
Úkoly pro pracoviště:

3. Průběh praxe

Cílem je zabezpečit kvalitní průběh praxe, umožnit naplnění stanovených cílů a poskytovat si vzájemně zpětnou vazbu.
Úkoly pro jednotlivé zúčastněné strany
Úkoly školy:
Úkoly studenta:
Úkoly pro pracoviště:

4. Ukončení praxe a její hodnocení

Cílem je ukončit a vyhodnotit průběh praxe a posoudit splnění stanovených cílů. Vzájemné poskytnutí zpětné vazby a hodnocení je důležité pro další rozvoj všech stran.
Úkoly pro jednotlivé zúčastněné strany
Společné úkoly:
Úkoly školy:
Úkoly studenta:
Úkoly pro pracoviště:

Pojmosloví

1. Etika odborných praxí a hodnoty

Základem jsou především hodnoty odbornosti, partnerské spolupráce, individuálního přístupu a hodnoty sociální práce deklarované v Etickém kodexu sociálních pracovníků ČR. Velmi důležité je společné sdílení těchto hodnot školou, studentem a pracovištěm (a respektování příslušného kodexu či řádu pracoviště). Proto je nutné o uvedených hodnotách vést rozhovor již před uzavřením smlouvy o odborné praxi.

2. Exkurze

Jedná se o jednodenní návštěvu pracoviště s průvodcem na základě ústní dohody mezi pracovištěm a školou. Studentům umožňuje získat náhled na pracoviště, prohlídku prostor a seznámení s informacemi o poskytovaných službách. Pomáhá jim zároveň mapovat síť sociálních služeb a mnohdy přispívá i k cílenější volbě pracoviště pro výkon souvislé odborné praxe.

3. Odborná praxe

Jde o integrální součást studia sociální práce, která tvoří min 30 % učebního plánu oboru sociální práce; přičemž může mít následující formy:

4. Pověřená osoba pracoviště – vedoucí praxe na pracovišti (někdy též „mentor“)

Je klíčovým pracovníkem v procesu praxe za pracoviště. Je zodpovědný za provázení studenta na pracovišti, zajištění podmínek praxe, za komunikaci se školou, administrativu apod. Poskytuje studentovi podporu a kontrolu, podává zpětnou vazbu studentovi a škole, vyhodnocuje se studentem naplňování cílů odborné praxe, hodnotí studenta.

5. Mentoring

Jde o formu andragogického učení neboli uvádění začínajícího pracovníka nebo studenta do profese zkušenějším kolegou – mentorem (viz Havrdová, Z., Hajný, M. et al.; 2008).

6. Škola

Sociální práci lze studovat pouze na vyšších odborných a vysokých školách v minimálně tříletém akreditovaném vzdělávacím programu: Studium sociální práce či sociální pedagogiky na VOŠ je ukončováno absolutoriem (obhajobou absolventské práce, zkouškou z cizího jazyka a zkouškou z odborných předmětů); absolvent získává titul diplomovaný specialista (DiS.).

Bakalářské VŠ studium je ukončováno bakalářskou zkouškou (obhajobou bakalářské práce a zkouškou z odborných předmětů); absolvent získává titul bakalář (Bc.). Další úrovní VŠ studia sociálních pracovníků je magisterské studium, zakončované státní zkouškou a obhajobou diplomové práce; absolvent získává titul magistr (Mgr.)

Kvalitu odborného vzdělávání školy garantuje také její řádné členství v Asociaci vzdělavatelů v sociální práci (která je členem RAROSP).

7. Pověřená osoba školy – učitel odborné praxe (někdy též „tutor“)

Je pro studium studenta klíčovým pracovníkem, zodpovědným za provázení studenta systémem odborných praxí, za zajištění podmínek praxe, za komunikaci s pracovištěm, administrativu apod. Pomáhá studentovi stanovovat individuální cíle a plán odborného růstu. Zajišťuje studentovi informační servis, metodické vedení a podporu, vyhodnocuje se studentem naplňování vzdělávacích cílů. Zároveň studentovi a pracovišti praxe poskytuje zpětnou vazbu, zadává a hodnotí písemné výstupy z praxe, hodnotí studenta.

8. Smlouva (též „kontrakt“)

Je dokument, který upravuje podmínky spolupráce všech zúčastněných stran a je pro ně závazný. Škola může s pracovištěm uzavřít tzv.rámcovou smlouvu, kde jsou upraveny podmínky spolupráce mezi školou a pracovištěm (počet studentů za semestr, trvání spolupráce, mechanismy vzájemné komunikace, řešení případných konfliktů atd.). Třístranný (vícestranný) kontrakt vymezuje podmínky partnerské spolupráce studenta, učitele praxe = tutora (tedy školy), vedoucího praxe na pracovišti = mentora (tedy pracoviště), v dobrém případě i supervizora (toho obvykle zajišťuje škola, ale může se jednat i o supervizora z pracoviště).

Pozn.: Uzavírání smlouvy lze pojímat také jako výukový proces, kdy se student učí, jak stanovovat individuální cíle spolupráce s klientem (student sám na sobě zažívá).

9. Supervize studentů

Supervize představuje systematickou podporu a řízení odborného a osobnostního růstu studentů v průběhu studia. Jde o vytvoření prostoru k reflexi a sebereflektujícímu učení ze zkušenosti. Supervizor je odborně vyškolený pracovník, který poskytuje studentovi supervizi s cílem pěstovat jeho odborné a lidské kompetence, které jsou předpokladem pro sociální práci s klienty v terénu. (Bývá interní, tzn. je zaměstnancem školy, nebo externí, tzn. není zaměstnancem školy.) Forma supervize studentů je individuální nebo skupinová (skupiny 6 – 8 studentů).

Je vhodné, aby se všechny zúčastněné strany (student, pracoviště, škola, supervizor) předem domluvily, jak bude naloženo s výstupy ze supervize, ať se jedná o podněty z pracoviště nebo ze školy, aby supervize přispívala k odbornému růstu všech zúčastněných.

10. Kompetence v praxi sociální práce:

Sociální pracovník potřebuje při výkonu své práce disponovat řadou tzv. kompetencí. Jednou z možností stanovení soustavy praktických kompetencí osvědčených v praxi sociální práce je komentovaná soustava Havrdové (1998), vyrůstající z vymezení profesionální role sociálního pracovníka (a tím také z identity sociální práce). Soubor cílových kompetencí sociálního pracovníka podle tohoto pojetí: Tato soustava vznikla ve spolupráci se sociálními pracovníky a učiteli škol sociální práce s podporou Rady pro rozvoj sociální práce. Na tomto pojetí je cenné, že zdůrazňuje souvislost mezi danou kompetencí s jejími charakteristickými kritérii, hodnocením a individuálním profesním růstem. Uvedený systém kompetencí tak přináší měřitelnost vzdělávacích cílů a zároveň možnost jejich konkretizace.

11. Portfolio

Osobní portfolio je soubor dokladů dokumentujících profesní růst jednotlivce. Většinou se jedná o písemné výstupy (ale např. také videozáznam). Studenti sociální práce jsou proto vedeni ke zpracování a uspořádání dokladů svědčících o naplňování školou stanovených vzdělávacích cílů. Doklady tvoří především písemné výstupy z absolvovaných praxí, záznamy v podobě získané zpětné vazby a hodnocení studenta od učitelů, učitelů praxe, vedoucích praxe na pracovištích praxe a od supervizorů. Do portfolia jsou dále vkládány odborné ročníkové práce, doklady o absolvované supervizi, záznamy ze supervize a další doklady postupného odborného a osobnostního rozvoje studenta (hlavně v podobě reflexe a sebereflexe). Portfolio student vytváří v průběhu celého studia, přičemž v závěru studia lze portfolio využít k hodnocení dosažených postojů, vědomostí a dovedností. Absolvent studia sociální práce je připraven portfolio využívat ke svému dalšímu profesnímu růstu.

Doporučené zdroje

Havrdová, Z. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-902081-8-5.

Havrdová, Z., Hajný, M. et al. Praktická supervize. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-532-1.

Společnost sociálních pracovníků ČR. Etický kodex sociálních pracovníků ČR. (2006) –
dostupné na internetu: http://sspcr.unas.cz.

Kolektiv autorů, STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB – Výkladový sborník pro poskytovatele.
MPSV 2008 – dostupné na www.mpsv.cz a www.esfcr.cz.

Schváleno Radou pro rozvoj sociální práce v Praze dne 4. 12. 2008
© 2011 Rada pro rozvoj sociální práce